Sledujete statistiky návštěvnosti vašeho kamenného obchodu?

Ať už jde o grafické statistiky návštěvnosti, jako například Google Analytics, nebo jen o „surové“ logy ze serveru, pokaždé se díky těmto pomůckám dostávají k provozovatelům webových prezentací cenné informace o návštěvnících stránek. Zpětná vazba je vždy poučením a její analýza může, resp. měla by, vést ke zkvalitňování webového obsahu, jeho snadné dosažitelnosti a použitelnosti a tím pádem ke zlepšování webových služeb. Internet se tak postupně stává uživatelsky příjemnějším prostředím. Jedním ze základních předpokladů takového pokroku je pak skutečnost, že každý uživatel internetu po sobě zanechává ve virtuálním světe nesmazatelné digitální stopy. Je takový koncept možné přenést i do reálného světa?

Ano, je to v zásadě možné. Na serveru TechCrunch jsem dnes narazil na zmínku o britské společnosti Path Intelligence, která dokáže monitorovat pohyb zákazníků po obchodě nebo klidně i v celém nákupním centru. To se může hodit, zvláště teď před Vánocemi, kdy se masy konzumentů valí do hypermarketů a nákupních zón jako hejna lačných kobylek. Jak to tedy udělat, aby měl obchodník kobylky řádně pod kontrolou? Předpokládá se, že (skoro) každá kobylka má u sebe mobilní telefon. Ten v pravidelných intervalech vysílá signál základové stanici, aby mu nahlásil svou polohu. Toho využívá systém Path Intelligence, který signál zachycuje a vypočítává z něj polohu zákazníka – kobylky s přesností na 1 metr. Jde tedy o anonymní sledování kobylek, kobylky se nemusí bát, že by bylo narušeno jejich soukromí. Výstupem jsou on-line reporty, které ukazují, kde trávily kobylky nejvíce času, která místa v obchodě byla nejčastěji (nebo nejdéle) navštěvovaná apod. Demo je možné vidět na webu Path Intelligence.

Z pohledu technologického vyvstává několik otázek. Třeba to, jestli je služba schopna lokalizovat i výšku, ve které se kobylka nachází, nebo funguje jen v módu 2D. Sedí kobylka na dámském spodním prádle v butiku v prvním patře nebo se láduje zbytky jídla z fast-foofu v černém igelitovém pytli pod butikem v přízemí? Jak často vysílá mobil onen „ping“ na základnu? Dostatečně rychle na to, aby zachytil čilý pohyb kobylky? A z jiného soudku: nebylo by možné u vstupu do obchodu požádat kobylku, aby si dala na končetinu náramek s tzv. tracking cookie, která by lépe spolupracovala s monitorovacím systémem?

Mě osobně ale mnohem více zaujal fakt, že v tomto případě se reálný svět inspiruje modelem funkčním ve virtuálním světě. Většinou je tomu totiž naopak, internet spíše přebírá modely zaběhnuté v reálném světě. Znáte nějaké další modely ze světa internetu, které by se s úspěchem uplatnily v reálném světě?

10 komentářů: “Sledujete statistiky návštěvnosti vašeho kamenného obchodu?”

  1. No, já nevím, ale řekl bych, že obchodníci reálného světa dost pečlivě sledují své zákazníky už pěkných pár tisíc let. Problém webu spočívá naopak v tom, že to přímo neumožňuje, takže se hledají různé náhradní (a v důsledku více či méně nepřesné) metody.

  2. Marku, obchodníci v reálu určitě sledují své zákazníky, ale mají k dispozici více informací než provozovatelé e-shopů? Přijde mi, že schopnost získávat využitelná data je větší na internetu, aspoň při stávající (ne)dokonalosti technologií.

    Napadá mě jeden příklad. Když vcházím do hypermarketu, tak jeho provozovatel neví, že sháním vepřovou panenku. Když bych tohle vyhledával on-line a pak šel do e-shopu, tak už v momentě, kdy přistávám na stránkach elektronického obchodu, mám přece na čele nálepku „vepřová panenka“.

  3. V kontextu těch tisíců let, o kterých jsem psal, obchodníci nepochybně věděli o svých zákaznících mnohem víc, než provozovatelé e-shopů. Souhlasím nícméně s tím, že k ubývání informací začalo docházet již při vzniku velkých kamenných samoobsluh a ne až v e-shopech. I tak si ale myslím, že je na tom kamenný samoobsluhář lépe než e-shopář, protože prostě svoje zákazníky vidí na vlastní oči a ne jen na monitorech nějakých přístrojů.

    Pokud jde o vyhledavačového referrera, Vy jistě znáte Cluetrain Manifesto a tudíž i analogii Webu a staro- či středověkého tržiště. Z tohoto pohledu není referrer nic jiného než to, že zákazník přijde na tržiště a pěkně popořadě se ptá jednotlivých trhovců na vepřové panenky. Než dojde až do mého kouta, už dávno vím, co chce.

  4. Hezký článek, až na jednu drobnost – v žádném případě nejde o anonymní sledování. Naopak, jde o sledování naprosto adresné a pokud se člověk pohybuje například centrem Londýna, lze jeho aktivity zmapovat takřka dokonale. A pak vám na mobil začnou chodit reklamy na plzeňské, do schránky plakáty z blízkého e-shopu a v práci vás navštíví dva pánové v béžových baloňácích…

  5. Viléme, to je jako kdyby sis myslel, že když v logu vidíš něčí IP adresu, že mu hned můžeš poslat mail. Nemůžeš. „Pingání“ jednotlivých mobilů je sice unikátní, ale telefonní číslo se z něj odvodit nedá.

    Nad otázkou položenou v závěru odpověď hledám marně. Reálný svět mi připadá tak vymakaný, že na žádnou inspiraci webem přijít neumím. Ale třeba mi někdy někde dají přečíst čtyři písmenka, aby věděli, zda nejsem robot.

  6. Marku,
    pravda, že v těch dávných dobách to bylo jiné, když měl obchodník se svým zákazníkem často osobní vztah. Pak o něm veděl tolik, co potřeboval k tomu, aby jeho potřeby beze zbytku naplnil. Až je škoda, že vývoj jde v čase kupředu a ne naopak 🙂

    Cluetrain Manifesto jsem neznal, trošku jsem se o tom teď dozvěděl na Wikipedii, díky za zmínku. Mimochodem, jak víte, resp. středověky prodavač, co chci, aniž bych Vám to řekl? Informace se šíří mezi trhovci, kteří si vzájemně nekonkurují a tudíž je v jejich zájmu mě (= zákazníka) správně nasměrovat, pomoci mu a tím mu ukázat vstřícnost?

  7. Viléme,
    musím souhlasit s Yuhů. Přece neexistuje způsob, jak překonat anonymitu. Neznám přesně rozsah informací, které se dají z toho mobilního „pingu“ vyčíst, možná se dá získat IMEI telefonu, třeba i telefonní číslo. Určitě se ale nedá zjistit, komu telefon patří nebo kdo ho právě používá. Leda, že byste teď o víkendu sledoval Matrix, to pak s Vámi souhlasím 😉

  8. Yuhů,
    ano, reálný svět je vymakaný. Skoro se chce říct, že všechny ty (často postradatelné) technologie a potažmo internet zvýšily pohodlnost života, ale za cenu toho, že jsme méně svobodní než dříve. Třeba: vnímáme, že máme méně času, přitom je ho objektivně stále stejně. Smyčka se začíná utahovat ..

  9. Yuhů, Honzo, zapomínáte, že ty informace se bírají z různých systémů a sítí. Například v tom Londýně je dnes již tolik kamer, že vás třeba policie může sledovat od okamžiku, kdy ráno vstanete, až do chvíle, kdy večer padnete do postele, a to nemusí být ani ta vaše. Není problém tyhle informace různě propojit a zjistit prakticky cokoli, tedy i to jméno, adresu a třeba místo narození – vždyť stačí, aby ten údaj byl jen na chvíli v zorném poli kamery. To, bohužel, není moje fantazie, to je realita, ve které lidé ve velkých metropolích žijí. A situace se stále zhoršuje, přes protesty různých organizací na ochranu lidských práv – stačí jen říct kouzelné slůvko „terorismus“ (nebo poněkud méně průbojné „ochrana občanů před násilnými trestnými činy a majetku před vandalismem“) a politici odklepávají jeden velkobratrský zákon za druhým, bez ohledu na mátodní či stranickou příslušnost.

  10. Pane Málek,
    ano máte pravdu. Jsme sledováni až hrůza, ale takové peklo to není. Dal jste příklad, dám vám tedy kontra-beispiel. Co takový Steve Fosset? Toho v Nevadě nenašli.

    Krom toho chcete anonymitu? Noste kšiltovku zaraženou do čela a kamery Vám můžou být ukradené.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *